NP Poddyjí

Národní park Poddyjí
Ubytování jsem nám zajistila díky profilu Amazing places . Už minulý rok jsem objevila penzion Na Kolářce a moc se mi líbil z toho důvodu, že je zaměřený na cyklisty – protože můj manžel je nadšený cyklista 🙂 ubytování bylo tedy jasné 🙂
Vůbec jsem nesáhla vedle! Pension byl moc příjemným, milý personál, výborné jídlo. Jen teda pozor v okolí není téměř nic 😀 tedy je člověk odkázán na restauraci , která je v pensionu, tak jen pozor! Ohlídejte si kdy zavírá kuchyň 🙂 nám se to jednou nepovedlo a večer jsme byli o hladu 🙂 Jinak samotný pension je krásný vše nově vybavené , měli jsme štěstí i na pokoj-v nové budově(Jiří Daler), který byl obrovský a pro našeho syna jsme měli připravenou i super postýlku , tedy jsme nemuseli tahat cestovní, což jsem opravdu ocenila 🙂 k pensionu patří i menší zahrádka- trampolína a stolní tenis, kde si děti mohou hrát. K restauraci pak i pískoviště. V restauraci je dostatek židliček pro děti. K penzionu patří i menší wellness- vířivka a sauna. Obojího jsme využili jednou, jelikož měli nějaké problémy po dobu našeho pobytu. ALe bylo to moc fajn 🙂 Snídaně – máte na výběr z pěti jídel. Vajíčka,talíř-sýr a šunka, párečky, volská oka a musli 🙂 takže si člověk vybere. Večer jsme si z karty taky vybrali. Velkou část jídelníčku tvořily ryby , potom zvěřina a vepřové. Vše naprosto výborné!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

První den
První den jsme vyrazili přímo do Vranova nad Dyjí. Chtěli jsme si udělat procházku podel řeky.

Vydali jsme se po červené 🙂 kde jsme podel řeky došli i s kočárem k lanovému mostu , tam jsme se otočili a šli zase pomalu zpět po zelené.Cesta byla poklidná pro kočárek úplně v pohodě.Vlastně jsme cestou ani nikoho dalšího nepotkali.Aby jsme si splnili i návštěvu zámku, po občerstvení v jedné menší restauraci dole ve Vranově, kterou bych asi nedoporučila….jsme šli nahoru i s kočárkem na kopec 🙂 a dalo se to i tady, i když cedule upozorňují již na začátku cesty že je to pro kočárky méně vhodné.Zámek jsme si prošly, byla zde výstava kreseb živočichů, kteří žijí v NP, která se mi moc líbila 🙂

Druhý den
Jsme se rozhodli navštívit Slavonice. Celkem hezké městečko, prošli jsme si okolní hradby. Pak jsme se vydali na pohádkovou cestu, je to kousek za městem v lese cesta pro děti(jde se po červené značce směr na Strážný kopec) , kde se plní úkoly – téma jsou pohádky:-) i se po této cestě dojde k okruhu s bunkry , kam jsme tedy zrovna ten den nešli ale máme to v plánu až budeme celá banda 🙂 Celý den bylo chladněji a sem tam pršelo, to nás ale neodradilo:-) po Obědě, který byl přijatelný v hospodě na náměstí ve Slavonicích jsme se vydali do Telče. Tam jsem přijeli akorát po dešti 🙂 Telč je krásná a díky počasí tam nebylo ani tolik turistů na , kteří jsem normálně zvyklá 🙂 prošli jsme se parkem a při cestě zpět jsme se zastavili na kafe v moc hezkém hotýlku kousek od náměstí, káva i dortík geniální 🙂

Třetí den
Jelikož nám přálo počasí. Inspirovali jsme se ve výleťákovi a vyrazili na Nový Hrádek.Tentokrát jen s nosítkem:-)
Přijeli jsme do podmoly, kde jsme u rybníčku nechali auto a vydali se po zelené a tu jsme po celou dobu neopustili 🙂 cesta příjemná celou dobu se jde v lese. Nový Hrádek má dokonce prohlídky co půl hodinu- v mezičase je zavřený, tedy si na prohlídku musíte počkat. Hrad je moc hezky, průvodkyně vás zavede jak do staré části tak do nové, v nové vystoupáte nahoru na věž k de je krásný výhled do okolí a na řeku. Smutné je že jelikož Hrad stojí na hranicích s Rakouskem , byl po celou dobu komunistické vlády uzavřen a chátral, až po revoluci ho nadšenci znovu dávají dohromady. Dříve ale sloužil i jako ubytovna pro turisty a žila zde i rodina- která se o hrad starala a vařili zde. Hrad je ale krásným cílem procházky a návštěvu opravdu doporučuji. Cestou zpět jsme zvolili občerstvit se něčím po ruch a byl to kiosek v podmoly u rybníčku – gastronomii nečekejte vše smažené 🙂 ale stačilo 🙂 při zpáteční cestě jsme se ještě zastavili na zřícenině hradu Cornštejn, okolo kterého jsme vždy akorát projeli:-) hrad je moc hezký bohužel jsem přijeli později , tak jsme se dostali do míst jen neplacených. Ale i tady bylo vyžití pro děti.

 

Čtvrtý den
Čtvrtý den jsme jeli do Znojma. Což byl můj sen. Znojmo je opravdu nádherné. Užila jsem si každičký kousek města. Je to opravdu poklidné a příjemné město. Prošli jsme si centrum, došli k rotundě a na výhled k vinici. Ke kostelu sv. Mikuláše, kterými pro Znojmo ikonický. Prošli jsme si s kočárkem všechna náměstí a prošli se okolo hradeb. Naobědvali jsme se na hlavním náměstí , déle jsme čekali všude bylo dost cizinců a jim bylo přizpůsobené i menu – převážně řízky 🙂 takže jsem si vybrali jedno ze smažených věcí 🙂 dalo se to. Pak jsem se vydali do Retzu, kde je hezký kostel cestou jsme si koupili burčák a víno 🙂 ve sklípkách , kterých je cestou mnoho. Z Retyu jsme jeli na mlýn , který je nad městem. Trochu jsem tedy cestu hledali , nebylo to úplně dobře značené , i když směrovek bylo všude plno. Dá se zaparkovat přímo u mlýna je odtamtud krásný výhled do krajiny. Mlýn je hezky udržovaný, dá se i jít na prohlídku, toho jsme ale nevyužili. Jeli jsem totiž ještě na poslední zastávku našeho dne a to na hrad na rakouské straně Hardegg. Bohužel jsem přijeli již pozdě tedy jsem si hrad prohlídli jen zvenku , ale ani to nám nevadilo, hrad je hezky umístěn na kopci s výhledem do údolí. S Jarouškem jsem podvečer využili na zahradě v penzionu, k malému focení a pokusu lezení v trávě.

 

Pátý den
Den jsem si vyčlenili v okolí penzionu. Vybrali jsem si procházku po Graselově stezce, Jára byl v nosítku a bylo to dobře , cesta ze začátku byla dobře značená ,ale po chvilce značení téměř zmizelo. Šli jsem cestou kde nebyla jasná cesta kde jsem tápali ,ale nakonec jsem se napojili v údolí a museli téměř vyšplhat na vyhlídku 🙂 manžel nesl Jaroušku v nosítku a ještě že po cestě byl žebřík nedovedu si moc dobře představit šplhat to bez něho. Na vyhlídce , která ale stála za to jsem si dali svačinku a pak už šli dále. Narazili jsme na jedno zastřešené odpočívadlo, kde se Jára nakrmil a přebalil 🙂 a pak šli pomalu zpět, dost se cestou kácelo. Co bylo ale hezké , bylo po cestě vidět větší množství bunkrů , dokonce jeden byl i pro veřejnost – otevřen i s možností prohlídky, my jsme tedy nepřišli v otevírací dobu. Došli jsem tedy pomalu zpět do ubytování a využili času zase na zahradě.

Šestý den
Nejprve jsem se vydali do Čížova, kde je jeden z posledních zbytků železné opony. Je tam tabule s infem o železné oponě, kde mě překvapilo že víc lidí se zasebevraždilo na stráži u železné opony než při pokusech o překročení. Je to zvláštní místo , člověk nechápe jak něco takového
bylo normální ….. Následně jsem jeli opět do Lukova , kde jsem nechali auta zase u rybníku a pěšky šli na cestu údolím , po lanových mostech a starých mlýnech , které již nejsou v provozy, jsou z nich bud jen ruiny nebo nejsou již vůbec viditelné. Příjemným zpestřením cesty byly vinice u kterých byl stánek, kde se dalo víno zakoupit 🙂 ochutnat. Nepříjemné trochu bylo že po zpáteční cestě bylo velké množství mušek . Cestou jsme se chtěli také podívat na železné schody ty měly pohraničníci na hranicích k rychlejšímu případnému sledování lidí , kteří chtěli utéct přes hranice. Na místě je jen vyhlídka a člověk si může jen domyslet jak to vypadalo.
V Lukově mohu doporučit restauraci na křižovatce, kde výborně vaří je to jedno z mála míst , proto doporučuji navštívit.

Poslední den odjezdu jsme se podívali do zámku hned vedle ubytování, zámek Uherčice je v rekonstrukci ,ale i tak se provádí, je moc hezky a rozlehlý. Prohlídky jsou jen o víkendu.